Proč právě „PROČ?“, to je otázka. Myslím, že je to ta nejsprávnější otázka pro život. Slovo „PROČ“ v sobě obsahuje jak obavy a nejistotu, tak také hledání důvodu pro rozhodnutí. Většinou věříme, že je správné. Ke každému důvodu lze uvést mnoho poznámek, připomínek a námitek. Rádi hledáme pozitivní důvody k tomu proč ano a nebo proč ne, i když víme, že často jsou to nesmysly. Znějí někdy opravdu hezky a proto přijmeme raději líbivé rozhodnutí. Vzpomeňte na politické slogany… ale důsledky vidíme až později, i když je můžeme předem předvídat.
V dětském věku jde o velmi častou otázku, za kterou se skrývá čistá zvídavost. Často tato dětská otázka dovádí rodiče skoro k šílenství. Je paradoxní, že jako dospělí bychom slovo „PROČ“ měli používat mnohem častěji, než tomu bylo v dětství. Nepochybně životní zralost i zkušenost dospělého by mělo přinést k poznání, že každé rozhodnutí bude mít následek, který velmi často může předvídat. Rozhodně bychom následek, často nejeden, předvídat měli. Nic se totiž nedá vzít zpět. Čas, který od rozhodnutí přes realizaci až k následkům uplynul je prostě pryč. Z křižovatky, kde jste třeba nabourali také nemůžete vycouvat a znovu ji projet bez problémů, ale kdyby to šlo... Abychom byli trochu optimističtí, tak pokud rozhodnutí bude mít fatální následek, tak pro toho, kdo se tak rozhodl už to bývá většinou úplně jedno. Žádné starosti ani odpovědnost se ho netýkají.
Pohyb je život a doprava je jednou z jeho velmi důležitých podmínek. Je to skoro forma života nebo skoro život sám. Vše je v pohybu. Kdo je mobilní, tak má nesporně větší výhodu. Na vývoj dopravy se můžete podívat hluboko do minulosti a porovnat jí se současností. Výhodu máme také v tom, že můžeme docela dobře odhadnout i její budoucnost.
Individuální mobilita se stala významným společenským i osobním benefitem, který nám poskytuje výhodu dostat se rychleji z obvyklého místa A nejen do místa B, ale kamkoli potřebujete a kam chcete. Ovšem najednou zjišťujeme, že naše mobilita je řízená podivnými procesy a postupy, které s dopravní logikou nemají příliš mnoho společného. Ještě horší je zjištění, že se proti těmto praktikám a postupům jako řidiči i chodci nemůžeme bránit. Sdružení řidičů, které jste posílili svou přízní, má za cíl změnit podstatným způsobem jak mobilitu, tak i její podmínky, tedy dopravu jako celek. Je to pro vás dostatečný důvod „PROČ“ jste se stali členy sdružení? Proč jste se přidali k těm, co chtějí změnu? Pokud jste si sami pro sebe našli dostatečný důvod k tomuto rozhodnutí, tak to znamená posílení Sdružení. Větší síla je předpoklad pro dosažení reálné změny k lepšímu.
PROČ potřebujete být mobilní a proč vlastně potřebujete řidičský průkaz? Otázka je položená s plnou vážností odpověď je jenom na vás. Při nahlédnutí do zákona lze s jistou volností citovat, že …řídit vozidlo může osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení a je držitelem příslušného řidičského oprávnění… Zkuste se nad touto tradiční definicí nezaujatě zamyslet. PROČ? Protože mám dojem, že současná definice zdaleka nevyhovuje tomu, co bychom dnes měli od řidičů všeho druhu plným práveem požadovat. Tedy být „dopravně kompetentní“. Mezi množinu prvků, které dopravní kompetence obsahuje, je i schopnost sebeovládání a odpovědnosti za sebe samé. Provoz je takový, jaký je a nemá smysl si na něj stěžovat, i když ke stížnostem se vždy nějaký důvod najde. Dostatečné sebeovládání nedovolí negativním emocím, aby cloumaly vaším majestátem tak, že nad sebou ztratíte kontrolu. Soustřeďte se na sebe a neřešte globální problémy ostatních. Sebeovládání poskytuje více možnosti. Sami byste měli být pro sebe tou nejdůležitější osobou. Takže PROČ bych měl posilovat svou schopnost k sebeovládání, je otázka nejenom na vás, ale i na všechny ostatní.
PROČ tým? Každý si určitě dovede představit třeba sportovní tým. Hokej, fotbal… Logicky lze odvodit další souvislosti, jakými je postavení jednotlivých hráčů, jejich úkoly na jednotlivých postech, taktiku a strategii hry a samozřejmě její cíl. Cílem je vítězství. V provozu na pozemních komunikacích, tedy v „dopravě“ je cílem vždy dobře dojet. Dojet bez problémů odkudkoli, kamkoli, kdykoli a to mnohokrát. Na týmu je mimo jiné zajímavé i to, že členové týmu se nemusí mít rádi, ale vzájemně se respektují. Uznávají svou povinnost plné spolupráce při snaze o dosažení cíle. Na druhou stranu pravidla týmové spolupráce nejsou nijak složitá, takže nikdo z členů týmu se nemůže vymlouvat na to, že třeba nevěděl, že mu to nikdo neřekl nebo tenkrát ve škole chyběl a proto neví… Výhoda týmového chování je nesporná. I rodina může fungovat jako tým. PROČ se nám týmové chování nedaří v dopravě? Zkuste najít odpověď a začít u sebe. Jednak sami sebe znáte nejlépe a také kromě sebe nemáte nikoho, kdo by vám byl bližší.
PROČ jsme skoro všichni nespokojeni se současným pojetím zákona o provozu na pozemních komunikacích? Nevím jak vy, ale já se domnívám, že ze mě zákon dělá nesvéprávného člověka a nedovolí mi být dopravně kompetentní. Nemohu proto sám posoudit konkrétní dopravní situaci a rozhodnout se pro její řešení. Zákon to chce jinak. Pokud někoho napadne argument, že bez přísných pravidel by všichni jezdili jako prasata, divá zvěř nebo se stali piráty silnic, tak s tím prosím jděte do politiky nebo to vyprávějte místo večerníčku. Tam určitě uspějete. Je paradoxní, že řidič má mnoho povinností a vlastně žádnou možnost individuální volby, co projevu dopravní kompetence. Musí dodržovat zákon, který jak víme nemyslí a myslet nikdy nebude, rozumu nemaje. Řidič by myslet měl, ale podle zákona nesmí. To je opravdu pěkná bilance. Nezoufejte, že to tak zatím je. Ostatně jak víme, tak největší levárny a zvěrstva se děly a dějí přísně podle zákona. Ono to jinak ani nejde. Takže jsem opět u slova „PROČ?“
Nevím jak vám, ale mně připadá, že hlavní důvod šikany a sankcí řidičů, podporovanný statistikou dopravních nehod, je vlastně úplně jiný. Je tím záměrné a cílevědomé ekonomické vytěžování řidičů vždy a všude, kde je to jenom trochu možné. Zdá se mi, že stát, který si platím, se ke mně chová jako lupič, hulvát a dráb současně. Nemáte náhodou stejný dojem? PROČ to tak je? Nejde jenom o řidiče z povolání, ale o všechny účastníky dopravy. Na jedné straně dopravci sice označují profesní skupinu řidičů jako „problémovou“, ale na druhé straně se k nim někteří chovají jako k otrokům. PROČ? Protože řidič může za všechno a všechno si také musí nechat líbit. Jinak může jít a ve frontě čeká další otrok…
PROČ bychom se tím právě my, kteří mají jenom osobní auta a nejsou řidiči z povolání, měli vůbec zabývat? Profesní problémy profesionálů se nás dotýkají pouze okrajově, ale máme mnoho společných zájmů, protože se všichni pohybujeme v jednou dopravním prostoru. Chcete li v dopravním vesmíru, který je ovšem velmi dynamický a nejistý. PROČ? Je to díky tomu, že v něm rozhoduje „nejnespolehlivější“ článek systému, kterým je člověk. Ostatně od přírody rizikový. Ale je to náš prostor, je pro všechny a je jenom jeden. Platí zde fyzikální a současně i lidské zákony, zákonitosti a souvislosti. Nemá smysl zkoumat jejich současný vztah metodou co je důležitější, zda vejce nebo slepice. Znalci ví, že nejdůležitější je kohout, ale když narazí na špatnou slepici...
Vím, že na dopravní provoz a bezpečnost je každý člověk velkým odborníkem a hlavně rád poukazuje na „ty druhé“, ti za to mohou, on nic. Odborníků je celá řada a jejich předkládané argumenty jsou dlouhodobě stále stejné. Připomíná mně to usilovný běh na místě. Změna k lepšímu se přes proklamované úsilí odborníků a velké náklady také nějak dlouhodobě nekoná. Takže se nabízí opět otázka „PROČ?“. Možná, že je to nevhodné složení týmu řešitelů tohoto problému. Možná, že to řeší špatně, možná, že se to řešit nedá, ale je docela možné, že se to ani řešit nechce. Důvody PROČ vás určitě napadnou mnohé, ale bohužel v tom provozu jste právě vy, na konkrétním místě a v konkrétním čase a musíte řešit konkrétní situace tak, abyste dobře dojeli. Možná, že bychom profíkům i sobě samým pomohli tím, že budeme podporovat týmové chování a spolupráci. Ostatně nic to nestojí, jde jenom o rozhodnutí a jeho realizaci. Povede se to vždy, když rozum vyhraje na emocí. Je ale pro mnohé nepochybně příjemné, když mohou ve svém autě z plných plic a od srdce nadat někomu tvrdých i měkkých slov, často podpořených gestikulací, co řečí těla… Říká se, že kde blb, tam nebezpečno. Být od blba dál se vždy vyplatí. Všimněte si například, že řada blbů vám jede často tak blízko před vaším nárazníkem, že je to víc než nebezpečné… Proč a jak to řešit je na vás a nikdo to za vás neudělá. Ale rozhodně bychom to měli řešit sami. Proč, protože život je náš a máme jenom jeden. Je to premiéra bez reprízy, tak se snažme, abychom se za svůj výkon sami před sebou nemuseli stydět
