Odkazy:  :   Spolek   Portal    Sbirka   GDPR   Doprava-online   Simulatory   CDVZ-info   Facebook

Já nebourám - Sladké a zrádné mrchy

I řidiči osobních vozidel jsou řidiči.
Odpovědět
Hlava PF
Příspěvky: 5
Registrován: pát 04. bře 2011 10:02:28

Já nebourám - Sladké a zrádné mrchy

Příspěvek od Hlava PF » pon 06. čer 2011 22:18:30

Já nebourám - Sladké a zrádné mrchy…

Těch je, no a? Co s tím mám já, řidič, společného? Na první pohled se zdá, že nic. Ale znáte to, první pohled obvykle klame, protože vidíme hlavně to, co chceme vidět nebo i slyšet. V těchto situacích nám často záhadným způsobem vypíná mozek a potom se nestačíme divit následkům. Ačkoli byl mozek předtím schopný normálně racionálně myslet a vnímat souvislosti s viděným i slyšeným, tak najednou selhal. Bohužel, určitě to nerad přiznávám, ale nikdo z nás proti tomu není imunní. Takže děláme nepochopitelné, ale i pochopitelné chyby, na kterými zůstává i rozum stát. Myslím tím rozum vyspělý, kritický a funkční .

Sladkost vnímáme zpravidla jako něco dobrého, příjemného, hezkého, prostě samá pozitiva. Ještě k tomu se to týká zajímavých lidských struktur, tj. emocí a pocitů, ale také fyzické stránky. Vzpomeňte například na to, jak se při relaxaci po únavě dostavuje celkové zpomalení a následně příjemný pocit blaha z toho, že se dostáváme zpět, do předchozího optimálního stavu fyzického i psychického. Jsou ale situace, kdy únava je tak silná, že máme pocit, že téměř umíráme, ale snažíme se ji překonat nebo alespoň zvládnout. Prostě nás ta sladká mrcha tentokrát tlačí nemilosrdně k zemi, zavírá nám oči, děláme chyby, vadneme, bouráme, umíráme.

Protože mrcha "Pozornost" ví, že ve dvou se to lépe táhne, tak si ta sladká mrcha přizve na pomoc sestru „Únavu“, mrchu skoro ještě větší. Společně se nás snaží udolat vždy, všude a to mnohokrát. Nakonec když podlehneme, tak vždycky vyhrajou, s tím nic nenaděláme. Jsme jenom jeden z mnoha biologických druhů, i když se často chováme, jako by tomu tak nebylo. Argumenty typu, že i na Titaniku, když se potápěl, hrála hudba až dokonce, prokazují hloupost druhu člověk. Pokud se cítíte lépe, ok, ale to, že nejste na Titaniku se vám také může jenom zdát… Abychom se nehádali, tak si myslím, že každý z nás má svůj Titanik a jak dopluje nikdo z nás neví, ale doufáme, že dobře.

Pozornost a únava spolu souvisí. Záleží na tom, v jaké jsme situaci a která z těchto dvou potvor má prioritu nebo zda dokonce nespolupracují. Takže pokud jsme v optimální formě před jízdou a to bychom rozhodně být měli, tak obě mrchy, únava i pozornost, budou pěkně schované a čekat na svůj čas, který na sto procent přijde. Řízení a pohyb v provozu jsou mnohdy sice plně psychicky i fyzicky automatizované činnosti, na které se téměř nemusí myslet. Ale řízení a pohyb na silnicích je činnost opravdu náročná, i když se nám jízda líbí a přináší s sebou příjemné pocity, někdy i vzrušení. Samozřejmě do té doby, než se změní v tvrdou robotárnu nebo v nutné zlo.

Někdo může namítnout, že dvě sestry je málo. Jistě, přece z literatury víme, že by měly být tři sestry. Takže se dvojka "Pozornost a Únava" doplní na známé „tři sestry“ nebo pokud chcete tak třeba na ruskou trojku. Ta třetí, která chyběla je stejná potvora jako dvě předchozí. Je to „Schopnost reakce“ na podnět. Už slyším mistry volantů, pedálů, zatáček, dlouhých i krátkých tratí i dlouhé praxe, jak suverénně tvrdí, že jsou schopni reagovat do jedné sekundy. Že to mají v paži… Někdo dokonce může tvrdit, že reaguje ještě dříve, než bychom mu začali měřit čas. O tom, jak dlouho se jim to bude během jízdy dařit už taktně mlčí. To víte, ono se toho napovídá a u mužských na toto téma opravdu dost. Rozhodně víc než o sexu, i když požitek z jízdy je svým způsobem také sexy. Má to svou logiku. Když na mně například šéf pořád řve, na ulici mně buzerují při každé příležitosti policajti, musím se řídit přiblblými zákony, stát mně odírá o prachy všude, kde to jde, doma jsem těžce pod pantoflem, tchýně je po své matce, která byla určitě čarodějnicí, děti se mi nepovedly, o byt jsem přišel… Když dál doplníte podle svého, potom zbývá jedno jediné. Sednout do auta a jet. Kamkoli, ale hlavně jet, přijít na jiné myšlenky. A vládnout… Auto totiž na sto procent poslechne a nechá si líbit opravdu hodně. Tedy dokud se technicky nerozpadne nebo než z něho udělám hromadu šrotu, co příspěvek našim hutím a ekologii. Když jízda dobře dopadne, je to vlastně druh kompenzace stresu. Sice debilní ale funkční, tedy nějakou dobu. Reakce a únava svorně pracují na tom, aby pokud možno uspaly sestru pozornost a utlumily naši schopnost reagovat. Když se jim to povede, tak následky jsou celkem logické. Když je vezmeme popořádku, tak je to „málem nehoda“, kdy ještě stačíme zareagovat, průser, tedy nehoda, oplétačky s policií, špitál, kriminál, krchov. Pořadí samozřejmě je čistě hypotetické, klidně si je změňte jak chcete. Má to dynamiku jako jízda sama, takže poslední z uvedených, krchov, může být klidně první a potom se ostatním problémům určitě vyhnete. Čistě mezi námi, v některých případech je to nejlepší řešení .

Když už je řeč čistě o „pozornosti“, tak ta se obvykle popisuje ve dvou kategoriích. Jako „záměrná pozornost“, kdy vnímáme něco, co vnímat chceme nebo jako „bezděčná pozornost“, kdy si povšimneme také něčeho jiného, co s původním záměrem nemá nic společného. Pokud máte trochu sportovní minulost nebo vaše děti hrají hokej či fotbal, tak trenéři toto jednoduché rozdělení bohatě využívají. Ještě často spojují „bezděčnou pozornost“ s „periferním viděním“. Když to někomu stačí, tak proč ne, ale na silnici to opravdu nestačí a problémy s pozorností nejsou vůbec jednoduché. Ve sportu je to stejné. Mrkněme na to podrobněji.

„Pozornost“ jako kategorie se přímo váže k bezpečnému výkonu všech činností, tedy i jízdy vozidlem. Dobrý řidič by se v ní měl orientovat nebo alespoň na základě zkušeností intuitivně tušit další souvislosti a využívat je ke svému prospěchu, tedy dobře dojet a nebourat. Tedy cíleně maximalizovat bezpečí a minimalizovat riziko vždy a všude. Pro mnohé z vás to nebude žádná novinka, ale připomenutí souvislostí nemusí být na škodu. Co s nimi uděláte, samozřejmě záleží na vás. Myslet musíte opravdu sami, nikdo to ze vás neudělá. Častou obhajobu výsledků vlastní blbosti tvrzením, že jde jenom o pouhou náhodnou nehodu, se kterou nemáte nic společného nechávám bez komentáře. Ovšem pokud se díváte na bednu, tak často vidíte těžké choleriky, kteří co by propagované vzory mládeže na plnou hubu vyřvávají právě tento a podobné argumenty. Metodou nápodoby se to dostane do praxe. Herecké výkony jsou však tak úžasné, že máte někdy dojem, že pokud by herec nebyl sám dement či idiot, tak by to tak pěkně a věrohodně nikdy nezahrál. Tak jenom si připomeňme, jak to s tou „pozorností“ opravdu je. Neřešte problémy druhých, posuďte objektivně sami sebe, i když je to někdy těžké a pravda nám občas velkou radost nedělá. Zkuste se sami podívat na mrchu "Pozornost".

Pozornost – jak „pružnou“ nebo naopak „tuhou“ pozorností sami disponujete. Přirovnejte to k vypínači s reostatem. Nezapomeňte na to, že každý jsme jiný a slabá hodnota jednoho či více parametrů specifické dispozice z vás nedělá ani dobrého ani špatného člověka. Realita poznání je šance do budoucna – Znám se, tak přece vím co, jak a proč...

Pozornost – jak ji dokážete „koncentrovat“, tedy hlavně na jízdu a souvislosti. Srovnání se sportem a jinými činnostmi - některé vyžadují dlouhodobou koncentraci pozornosti, jiné krátkodobou a někde je nutná kombinace. Při jízdě by bylo ideální, kdybychom se dokázali plně koncentrovat na celý jízdní program. Bohužel to nejde, takže bychom to měli vzít na vědomí a posuzovat svou dispozici vždy v souvislostech systémů „člověk – činnost – prostředí“ a samozřejmě v reálném čase.

Pozornost – jaká je „kapacita“ vaší pozornosti? Kolik a co vše dokážete téměř současně sledovat, hodnotit a využívat. Na silnicích je toho opravdu dost a ještě k tomu většinou v dynamickém pohybu. Kapacitu pozornosti lze zjistit poměrně snadno. Naštěstí „průměrná“ kapacita pozornosti vyhovuje pro bezpečnou jízdu. Pokud vím, jak na tom se schopností koncentrace opravdu jsem, je to samozřejmě pozitivní osobní bonus.

Pozornost – jak jste na tom s „rozdělením“ pozornosti. Při dostatečné pružnosti jste schopni vnímat význam situací a jevů a podle toho rozdělit svou pozornost podle jejich významu. Tedy vnímat míru rizika a vybrat čemu se právě teď nemusíte věnovat a čemu ano. Velký význam má také individuální šířka „zrakového rozpětí“. Tedy co jsem schopen zrakem postihnout, jak velké množství podnětů a informací vnímám. Podle toho rozhodnout na co se mám právě teď soustředit a na co už ne.

Pozornost – jak silný vlastně musí být podnět, abyste ho vnímali a posoudili jako nebezpečný a soustředili na něj svou pozornost a byli schopni efektivně jednat? Určitě snáze přitáhne pozornost hezká slečna v minisukni než couvající popeláři. Samozřejmě, že zkušenost z provozu zde hraje velkou roli, ale příliš na ní nespoléhejte. Kdo umí předvídat a je ochoten myslet i za druhé je na tom podstatně lépe.

Pozornost – jak rychle jste schopni přenášet svou pozornost mezi více podněty, které mění svůj význam pro vaše bezpečí? Ověřte si orientaci svého zrakového pole. V obci byste měli aktivně vnímat před sebou prostor až do následující křižovatky a mimo obec na dohledovou vzdálenost. Samozřejmě víme, že při rychlé jízdě se zrakové pole zužuje. Sladká mrcha se tady opravdu může velmi vyřádit, tak jí nedávejte šanci.

Pozornost – víte o všem, co vám při jízdě může snižovat pozornost? Každý máme svých 100% pozornosti. Ovšem těch 100% má u každého jinou hodnotu. Čímkoli ji zatížíme, tak o to jí vždy snižujeme. Vymyslete si příklad a sčítejte ztráty v procentech. Pokud hrozí například ohrožení života, tak se může využít téměř celé kapacity pozornosti. Téměř. Technicky dobře zvládnuté řízení se stává automatickou činností natolik, že mozek cítí volnou kapacitu a sám přepne na jiné téma. Nedivte se, je to největší biologický počítač se kterým si nějak moc často nevíme rady. Také můžete při jízdě přemýšlet o globálních problémech lidstva nebo o úplných nesmyslech. Můžete se zabývat pracovními problémy, posloucháte úžasné audioaparatury, mluvíte se spolujezdcem, hádáte se s tchýní, vyslýcháte manželku proč nebyla večer doma – a čím víc oslabujete svou pozornost, tím je k průšvihu blíž a blíž. Řekli bychom, že vše je o osobní disciplíně. Po jízdě bývá dost času na všechno. Přiznejme si, že někdy je ale radost z očekávání větší, než realita. Tak se s tím nějak vyrovnejte.

Pozornost – protože všechny kategorie pozornosti působí společně, i když každá v jiném rozsahu a intenzitě. Pořád ale jsou to zrádné mrchy, takže zůstává poslední vlastnost, kterou je vaše vytrvalost. Ta je opravdu naše a důvěrně ji známe a víme nebo bychom vědět měli kdy je opravdu dost!

Ve všech uvedených položkách je velké individuální dispoziční rozpětí a protože nejlépe znáte sami sebe, tak byste se při svém hodnocení neměli mýlit. Všichni výrobci se snaží vyrábět krásné auťáky, opatřené všemi možnými systémy, které řidičům pomáhají a snaží se za něj v mnoha případech myslet a dokonce i myslí. Vy, mladší, se určitě dočkáte plnohodnotného automatického řízení vozidla, téměř bez zásahu řidiče, co by nejslabšího a nejnespolehlivějšího článku dopravních a nejen dopravních systémů. Na rozdíl od současnosti se vůbec nebudete muset plně věnovat řízení, ale něčemu jinému, třeba příjemnějšímu. Přeji vám to z celého srdce. Ale čistě mezi námi, když umím řídit a s autem se vlídně domluvím, tak je z jízdy úžasný emoční požitek. Vzpomínám na jednu lékařku, která v autoškole přirovnala techniku projetí zatáček k sexuálnímu procesu. Do zatáčky pomalu a ze zatáčky opatrně. Docela trefné přirovnání, nemyslíte? Podle ní dobře projetá zatáčka přináší lepší pocit než orgasmus. Bohužel rozvojem techniky a bezpečnostních systémů o emoce z jízdy zcela určitě přijdete, ale doufejme, že se objeví jiné příjemnosti. Když ne tak hurá a zpátky k sexu...

Co na závěr, když už vaše pozornost nepochybně slábne. Pokud jste při čtení usnuli, ok, relaxujte, je to v tuto chvíli patrně důležitější. Před každou mrchou se ale mějte vždy na pozoru. Když o ní vím předem, mám na obranu větší šance, pokud se vůbec chci bránit. No jo, když ale podlehnout je tak sladké… Ovšem platí jedno pravidlo – ze žádné mrchy nebo mršáka, byť se tváří sebe lépe, příjemněji, přítulněji, nikdy spolehlivé partnery neuděláte. Opravdu to nejde a jediná naše obrana je dobře dojet a nebourat. Dojet vždycky a nebourat nikdy.

Ostatně dobrý řidič to ví a proto nebourá (a dobrá řidička také ne).

Odpovědět