Já nebourám – Lví silou
Lví silou v autě? Proč ne, ale proč a kdy. Jde samozřejmě o činnost, kterou machři nazývají „krizovým bržděním“. To je takový způsob brždění, při kterém jste opřeni o volant, zabořeni do sedačky a tisknete brzdový pedál takovou silou, že se vám málem dalějí na noze křečové žíly. Navíc máte pocit, že ani spojené lví síly by vám nestačily. Jak situace dopadne nikdo neví, ale zažíváte při tom pekelnou hrůzu z bezmocnosti. Naštěstí dlouho ne. Dobře to dopadne, když se vám podaří včas zastavit nebo „ten druhý“ vyřeší krizovou situaci místo vás nebo se to nějakým zázrakem vyřeší samo. V noci se vám to může vrátit v podobě živého snu nebo noční můry. Jak kdy. Když to po krátkém prožitku pekelné hrůzy nedopadne dobře, přijdou na řadu úplně jiné, ale zcela zbytečné starosti nebo naopak starosti vůbec žádné.
Proč právě lví silou? Říká se, že někdo má sílu jako lev. Ostatně jednoho lva máme ve znaku, i když nepochybně připomíná dávnou minulost a se současností, zdá se, nemá mnoho společného. Napadl mně jeden starý vtip ve vztahu k sexualitě zvířat. Jak to asi dělají vši ? Logicky - vší silou. Jak to asi dělají lvi – logicky lví silou a jak to asi dělají ježci – logicky opatrně. Poučení – když už musíte krizově brzdit, tak s velkou pravděpodobností platíte daň za svou chybu, která možná vznikla dávno před ním. Obvykle to bývá naše chyba, i když si to těžko připouštíme.
Zrychlení a zpomalení, zkuste mrknout do školních učebnic fyziky. V autě se to zdá velmi jednoduché, tedy zejména zrychlení, akcelerace. V různých TV pořadech nám sdělují optimistické údaje výrobců, že jejich auto to udělá z nuly na stovku za osm sekund, za pět, za tři a půl. Že to je vzrůšo… Mezi námi šlápnout na plyn v ideálních podmínkách, kdy máte před sebou volný prostor, to umí skoro každý. Ovšem extrémní zrychlení má také svá úskalí a musí se to opravdu umět. Ovšem obecně vzato akcelerace je psychologicky snazší, akutní nebezpečí totiž přímo nehrozí.
Takže jedeme a potřebujeme brzdit. Za normálních okolností to celkem jde každému. Ovšem v extrémních podmínkách neumí brzdit téměř nikdo. Zkuste se naplno rozjet proti pevné překážce a na minimální dráze zastavit tak, abyste byli těsně před překážkou. Na cvičných polygonech, kde se dá krizové brzdění jednorázově potrénovat, nikoli však naučit, si to můžete v klidu vyzkoušet bez rizika dopravní nehody. Je to pro mnohé řidiče překvapivé zjištění, tedy že neumí brzdit a někdy docela pěkný horor. Přitom překážku představuje jenom vodní bariéra, někdy papírové krabice. Efekt nárazu a pocity bezmocnosti jsou opravdu zajímavé. Zkušenost musíte zažít a bohužel nelze ji předat ani převzít.
Všichni víme, že zastavení vozidla ovlivňuje mnoho faktorů. Typ vozidla, jeho stáří a stav, pneumatiky, brzdný systém, stav vozovky, jízdní vlastnosti vozidla, okolnosti provozu a samozřejmě dispozice řidiče. Zdá se, že ideální by bylo abychom se do situace, kdy musíme kriticky brzdit, nikdy nedostali. Žádné výmluvy typu „ale, já přece…“ nevrátí situaci zpátky před okamžik, kdy musíme kriticky brzdit a ještě k tomu s nejistým výsledkem.
Víme, že tak zvaná „čistá brzdná dráha“, kterou nakreslí na silnici naše pneumatiky má ještě přidané hodnoty, o které musíme prodloužit čas, který potřebujeme k zastavení. Neměli bychom zapomenout ani na „zrádné mrchy“. Takže čas nám běží od chvíle, kdy vznikla riziková situace a ještě jsme ji nestačili zaregistrovat. Teprve po její registraci přijde posouzení situace a rozhodnutí co vlastně dělat. Brzdit! Hned! Naplno! Připočítejme, že musíme ubrat plyn, sešlápnout spojku, přesunout nohu z plynu na brzdový pedál a začít brzdit. Uvedeme do akce brzdový systém, který začne fungovat a teprve teď se dostaví vytoužené zpomalování, které nakreslí stopu pneumatik na vozovku. Brzdím, sláva, ale mám vyhráno? Zdaleka ne, protože krizové brzdění prostě neumíme. To není výtka, chybí prostě zběhlost a dovednost proti tomu, co často děláme a vlastně to ani nevnímáme. Je to dynamický stereotyp, který omezuje únavu, šetří energii, atd. Ten při krizovém brzdění zpravidla chybí.
Prevence rizika, které vyvolává nutnost krizového brzdění je docela jednoduchá. Ale zdá se, že je nad naše mentální síly, protože emoce i hloupost jsou někdy tak silné, že nehoda už je jenom logickým důsledkem. Ostatně názor, že „Bourá jenom blb“, se mi zdá zcela správný. Mezi námi, medicínský nebo sociální blb být nemusím, úplně postačí když se tak budu chvilku chovat. Jak se říká, blbost je věčná a boj proti blbosti je sice marný, ale rozhodně není zbytečný. Ovšem blbost je velmi vynalézavá a často je tak silným lákadlem, že se i rádi přidáme. Když se rozhlédnete kolem sebe, najdete tolik případů, že klidně můžete na toto téma vydat úspěšný literární hit. Jenom mezi námi, knih o moudrosti je mnoho, jde jenom o to, zda je to opravdu o moudrosti.
Dvě sekundy – to je doporučení metody tzv. „defenzivní jízdy“, která vás bude poučovat o tom, že jezdíme hlavně „navzdory“ něčemu. Kdo jste trochu starší, tak vzpomenete na nejrůznější předchozí metody, propagující bezpečnou jízdu. Jsou to variace na stejné téma, ale filozoficky nic nového ani převratného. Domnívám se, že budeme raději jezdit nikoli „něčemu navzdory“, ale „přesto, že je situace taková, jaká právě je“ a chceme dojet dál než jen z místa A do místa B. Takže když odhadnete odstup od vozidla před vámi nikoli v metrech, ale v sekundách, na dvě sekundy, tak prý stačíte bezpečně zastavit, aniž do něj zezadu narazíte. Ani malý náraz zezadu, ještě k tomu v koloně, která se pomalu šourá po silnici, opravdu nepotěší. Obvykle se to svádí na toho blbce, který nám jel těsně před nárazníkem. Kdy dvě sekundy snad postačí? Mělo by být přede mnou auto stejného typu, mělo by mít stejný druh pneumatik a měl bych být plně soustředěný a nutnost brzdění očekávat. Pak snad stačím zastavit, ale to je vše, co mohu udělat bez ohledu na to, jak se situace bude vyvíjet. Když pojedu starším autem a když bude přede mnou auto s vyspělým brzdným systémem, tak nemám šanci a dvě sekundy zdaleka nestačí.
Bylo kdysi heslo – Já jsem horník a kdo je víc? Přece dva horníci! My jsme dvě sekundy a kdo je víc? Logicky tři a více sekund. To je už doba, kdy můžete kromě brzdění lví silou udělat ještě něco jiného. Někdo může namítnout, že když se rozhodnu pro tři, případně čtyři sekundy od vozidla přede mnou, tak vznikne taková mezera, že mně budou rychlejší řidiči předjíždět. Pokud s námitkou souhlasíte, gratuluji. Je logicky správná, ale s vaší bezpečností nemá nic společného. Někdo vás předjíždí? Všechno je jednou poprvé a v provozu naprosto běžné. Ať jede, uhněte, uberte krátce plyn aby měl pro předjetí větší šanci. Couvat přitom rozhodně nezačnete, tak vocogou? Nemáte nikoho bližšího než sebe, takže maximalizujte bezpečí a minimalizujte riziko. Vždy a všude, myslet za vás nikdo nebude. Někdo kdysi řekl, že je lepší živý posera než mrtvý hrdina. Takže si můžete vybrat a doufám že správně, ale lví sílu mějte vždy v rezervě. Pro jistotu.
Čistě mezi námi, pokud opravdu umíte auto dokonale ovládat a okolnosti to dovolí, tak je driftování opravdu vzrušující zážitek. Někdy lepší než orgasmus, i když bychom patrně našli další zajímavé souvislosti.
Odkazy: : Spolek Portal Sbirka GDPR Doprava-online Autoplosina Facebook