Sundat helmu nebo ne?

[Helena]

Byla jsem jednou jako první u řidičky mopedu, která skončila v příkopu. A opravdu jsem nevěděla, jestli jí můžu sundat helmu, ale věděla jsem, že musím zkontrolovat, jestli nemá zapadlý jazyk. Naštěstí neměla vážná zranění a mluvila a na její vlastní přání jsme jí tu helmu sundali. Jak je to ale správně u zraněného, který např. není při vědomí?

[martin440]

ono hodně záleží na konkrétní situaci a poloze kdy je možné pohledem i "omakem" zjistit stav zraněného - muže mít vnitřní zranění (zlomená žebra a tím propíchlé plíce) ale hlava a páteř ok (moje zkušenost) také záleží na osobě, jak je ochotná a schopná se zraněným manipulovat .... je toho hodně

[Irys]

Platí zásada obnovení životních funkcí za každou cenu (co je ti platná neporušená mícha, když ti nebije srdce). Takže pokud je potřeba dávat umělé dýchání se srdeční masáží, tak nezbyde než helmu sundat.

[Helena]

Sakra, teď jsem zavedla na stabilizační polohu extra téma, ale musím se zeptat. Když fungujou životní funkce, je pořád riziko, že nastane stav šoku (už jsem taky částečně takový stav měla). Kdo neví, tím vzniká nebezpečí udušení se vlastníma zvratkama. Takže i s helmou do stabilizační polohy, nebo sundat?

[Kamila]

Sundavání přilby motocyklistovi (ale třeba i cyklistovi, protože někteří používají moto helmy) je vždy otázkou stavu zraněného a počtu zachránců. Zároveň se zjišťováním rozsahu zranění je také dobré zjistit, jaký typ přilby má na hlavě a podle toho se rozhodnout, zda ji sundáme nebo ne.

Ve své podstatě existuje 5 základních typů přileb:

Integrální přilba – nejčastěji používaný typ přilby, skořepina je jeden celek doplněný o plexi štít (popř. o integrované plexi brýle u novějších typů přileb)

Odklápěcí přilba – vypadá jako přilba integrální, obličejovou část je však možno vyklopit směrem nahoru; odklápěcí obličejová část se při prudkém nárazu velmi často urazí

Motokrosová přilba – opět vypadá jako integrální, skořepina je taktéž jeden celek, výrazným prvkem je prodloužená ochranná část brady; ve většině případů nemá plexi štít, jezdec používá brýle (není pravidlem...)

Otevřená přilba – obchodně většinou nazývána JET (JT, MINI JET...); hojně využívána jezdci na skůtrech, obličej je chráněn pouze prodlouženým plexi štítem, brada chráněna není...

Přilby využívané jezdci na choprech a obdobných strojích – většinou nemají atestaci a jezdci je používají na vlastní nebezpečí; hlavu prakticky nechrání, jde spíš o ozdobu než pořádnou ochranu hlavy...

Ukázky přileb najdete zde: http://galerie.proridice.eu/thumbnails.php?album=10

Takže teď už víme, jak jednotlivé typy přileb vypadají, tudíž i víme, že polovinu z nich nemusíme vůbec sundavat, protože stačí odklopit část chránící obličej... Jiné se zase při pádu sundají samy

Při pádu motorkáře vždy předpokládáme poranění páteře. Když jsou zachovány základní životní funkce (dech, srdeční činnost), nemanipulujeme s ním a necháme ho v poloze, v jaké je. V žádném případě ho nenecháváme bez dozoru a stále kontrolujeme jeho stav! Pokud je při vědomí a pokouší se zvednout, popř. odejít, snažíme se mu v tom zabránit. Když při našem příjezdu chodí, ihned ho opatrně posadíme, popř. položíme a až následně ošetřujeme (předejdeme tak dalším zraněním v případě omdlení).

Nejsou-li základní životní funkce zachovány a vy se rozhodnete nebo jste okolnostmi nuceni přilbu sundat, měli byste na to být alespoň dva. Jeden ze zachránců se snaží držet hlavu v přibližně stejné poloze, nejlépe oběma rukama fixovat krk (neuškrtit!!! ). Druhý zachránce opatrně sundá přilbu lehkým tahem (žádné prudké trhání!!!). U každé přilby je to trošku jiné, nejvíce problémů bude dělat integrálka, a to hlavně v případě, že má motorkář přilbu tak velkou, jak má mít. Přilbu mírně nakloníme dozadu až odkryjeme bradu a následně jí sundáme přetažením přes temeno hlavy (tedy pohybem směrem k hrudníku). První zachránce nyní drží hlavu v rukou a velmi pomalu jí položí na zem (v žádném případě nepodkládat ničím vyšším), popř. opatrně mírně zakloní a nadále rukama fixuje ve stejné poloze. Druhý zachránce zahájí resuscitaci.

Podle nejnovějších postupů laické první pomoci je při resuscitaci nejdůležitější masáž srdce, dýchání z úst do úst není již striktně vyžadováno. Obsah vzduchu v plicích postačí pro zásobování těla kyslíkem cca na 10-15 minut. Navíc při masáži srdce dochází stlačováním hrudníku k částečné výměně vzduchu. Když budete mít potřebu do zraněného dýchat, správný poměr je 30 stlačení hrudníku ku 2 vdechům. Zároveň by masáž srdce neměla být přerušována na příliš dlouhou dobu. V resuscitaci pokračujeme do příjezdu záchranné služby (nikoli převozáka, který není lékař a tudíž o ukončení resuscitace nemůže rozhodnout) případně do fyzického vyčerpání zachránců.